Národní styl - Kultura a politika
Veletržní palác: respirium mezaninu, ochoz mezaninu
Doba konání: 8. 3. 2013 – 2. 6. 2013
Vernisáž 7. 3. 2013 v 19.00
Výstava Národní styl - kultura a politika analyzuje specifickou část československé vizuální kultury období let 1918-1925 z historických, politických a národních pozic.
Přelomový rok 1918 dramaticky proměnil politickou mapu Evropy, ale také se zásadně podepsal na nových stylových projevech v nástupnických státech bývalé podunajské monarchie. Založením Československé republiky v roce 1918 dosáhly emancipační boje českého národa svého zdárného završení, a tímto momentem se zároveň započal proces definování identity nového státu. Přestože charakter nově vzniklé republiky byl podmíněn odlišným dějinným vývojem, náboženským vyznáním a národnostním určením obyvatel, existovala společenská poptávka po národním výrazu, která by konvenovala s definicí československého národa.
Hybná síla, která začala naplňovat daná společenská očekávání, se vynořila z řad představitelů předválečného kubismu. Po první světové válce však svůj původní výrazový repertoár zcela přehodnotili. Zároveň někteří z nich obsadili důležité pozice ve státní správě, na uměleckých školách a v kulturních institucích, odkud mohli účinně působit na vývoj v československé kulturní sféře. Především architekti Pavel Janák a Josef Gočár, kteří zaujali profesorské posty na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění a také patřili k vlivným členům uměleckých a architektonických spolků, začali určovat nový směr. Jejich nově nabyté společenské postavení jim umožnilo významně zasáhnout do utváření českého či československého národního stylu. Jejich kulturní směřování se záhy protnulo s očekáváním veřejnosti, a tak se stali tvůrci jedné z podob oficiální státní reprezentace v prvních letech existence Československa.
Idea národního stylu, kterou začali formovat Janák s Gočárem, vycházela z představy o determinaci uměleckého projevu místním klimatem, a tak nacházela inspiraci především v ornamentech slovanského lidového umění. Ikonické budovy jako Banka československých legií, palác Riunione Adriatica nebo pardubické krematorium, ale také řada rodinných domků pro střední vrstvy byly realizovány v bujných, vrcholně dekorativních formách. Kromě architektury se ale obdobné ornamenty záhy uplatňovaly i v dalších sférách státní reprezentace, jako byly bankovky, československé pavilony na mezinárodních výstavách anebo na scénografii Národního divadla.
Nicméně Národní styl byl už záhy konfrontován s představiteli mezinárodní avantgardy, kteří systematicky napadali jeho dekorativní repertoár. Postupem času i průkopníci Národního stylu začali opouštět původní výrazové prostředky a jeho posledním významným uplatněním se stalo řešení instalace československého pavilonu Exposition Internationale des Arts Décoratifs et Industriels Modernes v Paříži v roce 1925.
Hlavní část expozice je koncipována jako stylizovaný model české chalupy. V jejích pokojících jsou vystaveny nábytkové sestavy z luxusních, lidových i dětských interiérů včetně exponátů jako sklo, knihy, časopisy ale také bankovky nebo dětské hračky. Druhá část výstavy prezentuje rozsáhlý soubor soch československých státníků, významných osobností kultury nebo sochařské dekorace veřejných staveb.